Zpět na seznam

Vývoj teambuildingové hry pro firmy

Teambuilding Harrachov

 

Cokoli v našem projektu tvoříme a provádíme je radost a mnohdy taky výzva. Dnes se s vámi podělím o to, jak probíhá náš pracovní den – příprava her a teambuildingu pro firmy. Můžete se inspirovat k tvorbě, nebo se aspoň trochu zasmát a seznámit se s tím, o co vlastně v našich hrách jde. Jdem na to!

Hlavně se z toho…nezbláznit!

V 10 ráno jsme měli spicha se Štěpánem u auta. V plánu byla pracovní cesta do Harrachova, kde nás čeká teambuildingová hra pro přibližně 150 lidí. Zní to možná jako velké číslo, ale není se čeho bát. Tematické zadání klienta znělo jasně: „Sněženky a machři“ a zimní olympijské hry – taková milá kombinace, podle které vznikl příběh a hra samotná.

Fáze „výpočet“

150 lidí musí být rozděleno do týmů, které startují po 15 minutách za sebou. Aha! V říjnu 20. je na horách světlo od 07:28 do 18:00. My od klienta věděli, že startovat budou nejdříve v 10 dopoledne a naše hra má být dlouhá nejvíce 4 hodiny.

Vrátili jsme se tedy k učivu základky, kde jsme probírali slovní úlohy, a vše si názorně načrtli. Došli jsme k závěru, že můžeme vybavit maximálně 4 týmy za hodinu, kdy poslední tým musí vyrazit nejpozději ve 14:00, aby stihl dojít do cíle ještě za světla. Za 4 hodiny (od 10 do 14) mohlo vyrazit za dobrodružstvím 16 týmů. Z toho vyplývá, že v každém týmu musí být +- 6 až 8 spoluhráčů. Takto jsme se dopracovali k základním parametrům hry. Máte to?

Tiskni mapu a jdi
Harrachov mapa
Harrachov mapa

Máte-li téma, výpočet a mapu, míříte na místo, kde proběhne tzv. práce v terénu. Nám jízda do Harrachova ubíhala poměrně klidně a svižně. Až na jednu dopravní nehodu jsme nečelili mnoha překážkám a na místo určení jsme dorazili bez většího zpoždění.  Vyhládlo nám, a tak jsme hned při první příležitosti zamířili do restaurace na oběd. Proč to říkám? Přeci jen je dobrý se na to najíst. Živě jsme tedy (s plnou pusou) debatovali nad mapami Harrachova.

Z restaurace jsme se pak přemístili do městského informačního centra. Zde jsme jako divocí důchodci z Německa kradli letáky místních atrakcí. Pak jsme zlomili i počáteční ostych a oslovili ženu za pultem. Měla by mít všechna turistická vnadidla ve své hlavě. To je jasný.

Naše první otázka směřovala k lanovkám. Ve městě je jich snad 20. V hlavě paní z informačního centra 0. Abych to dovysvětlil: Nedokázala sehnat ani kontakt na provozovatele. Natož nám říci, kolik lanovka stojí. Nakonec jsme usoudili, že se bez dalších informací obejdeme. Útěchou nám byla alespoň nová přehledná mapa města a okolí. Díky za ty dary!

Takovej normální research

Další cesta vedla k hotelu Pytloun. Zde všech 150 hráčů nocovalo. S šarmem afrických šelem jsme vpluli na recepci hotelu. Rovnou, aniž bychom počkali, než recepční vyřídí hovor, jsme na ni vychrlili „vo co nám jde“.

Paní na recepci byla chvíli zmatená jak lesní bludička, nicméně po několika větách se dala zase dohromady. Naši rozpravu zakončila tak, že vyzpovídala ona nás, namísto abychom dostali informace my od ní. Kdo je klient, co ti lidé pijí, jak jsou živí, mají nějaké speciální požadavky?

Výchozí bod – polovina úspěchu

Přesto jsme od recepční dostali skvělý tip, a to na místní bunkry, které stojí v blízkosti hotelu.

Ještě, než jsme vytáhli se Štěpánem paty z Pytlounu, už jsme měli jasno, kam zasadíme první úkol hry. Bunkr! Štěpán byl o něco odvážnější a vlezl do něj. Nedalo se nic dělat, musel jsem za ním.  Jak velké bylo překvapení, když jsme uvnitř našli palubkové obložení stěn, sedačky a plovoucí podlahu. Tomu se říká odměna za překonání strachu.

Po krátkém brainstormingu jsme uvnitř vymysleli úkoly a šifry a vydali se podle zvolené trasy najít další stanoviště.

Trochu se projdete
Harrachov
Harrachov

Je jasné, že tu trasu zkrátka musíte fyzicky projít a příběh s úkoly a šiframi tvořit za pochodu. Pokud lokalitu znáte, je to samozřejmě nejlepší varianta. Pokud ne, můžete využít internet, ale vždycky je lepší si hru prožít a vytvořit ji z pozice hráče, který za ni zaplatí peníze. Trasa v Harrachově měla ve finále 13 stanovišť a přibližně 28 úkolů. Šlo to samo, a nakonec jsme se v tvorbě museli spíše krotit. Asi nejhorší, co můžete při psaní hry udělat, je ji překombinovat, čerpat z příliš mnoha podkladů a udělat tak z hraní hráčům naprostý peklo. Toho se vždycky snažíme vyvarovat.

Testuj a hraj

Vývoj tohohle konkrétního teambuildingu nám zabral asi 35 hodin. Projít si trasu, načíst si něco o tématu, vymyslet příběh, úkoly, hru otestovat a scénář předat klientovi k úpravám. V tom doladění, které obnáší další testovaní a drobné úpravy, je zapojeno asi nejvíce úsilí. Trasu jsme nakonec prošli čtyřikrát. První cesta byla ještě bez aplikace a vytvořil se koncept, další tři s mobilem v ruce – to se ladily úpravy. Celý ten proces zní možná příliš stereotypně a namáhavě, ale je dobrý pamatovat na to, že je to hlavně hra, a to i pro tvůrce. A na tom stavíme celou Hunter Games komunitu. Každý do her může promítnout kus svého života, svou kreativitu, a i psaní her je především zábava, nejen byznys.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Share on LinkedIn

Přihlašte se do newsletteru